Severní Norsko – ráj trailového běhání

administrator | 7.11.2015 | Běhání, Cestování | Žádné komentáře

Po účasti na epickém horském závodě Tromso Skyrace jsem si prodloužil pobyt na severu o několik dalších dní. První dva dny jsem jsem kvůli totální svalové horečce strávil pouze brouzdáním v ulicích Tromsa, ale další dva dny jsem už byl schopen jít si zaklusat do okolních kopců. Bylo by více něž troufalé, se z této krátké zkušenosti považovat za znalce severu. Ale i tato nedlouhá doba stačila, abych si dokázal severní Norsko zamilovat, jakožto ideální místo Evropy pro letní trailové a horské běhání. A jaká jsou tedy specifika běhání v arktické oblasti?

rozmanitost horských terénů – organizátoři Tromso Skyrace vytvořili trasu, která by se dala označit různě, ale rozhodně ne jako běhavá. Ovšem místní kraj nabízí rozsáhlé plochy mírnějších horských terénů s převýšením 500-800 m a příjemnějším sklonem a povrchem. Na druhu stranu, pokud vás oslovuje pohyb v náročném horském terénu s velkými převýšeními, je zde také spouta možností.
cesty? k čemu? – s cestami v terénu je to úplně něco jiného než u nás. „Skutečné cesty“ jsou poměrně řídké a vyskytují se hlavně poblíž hlavních sídel. Dále v horách znamená pojem cesta, že už tam někdo někdy asi šel. Někdy vidíte znatelně vyšlapanou úzkou cestičku, někdy se na nějaký úsek úplně ztrácí. Pokud víte směr, kterým chcete směřovat, je to úplně jedno. Nízké lesíky většinou z pokřivených bříz se vyskytují jenom v nejnižších výškách tak do 200-300 m, nad nimi následuje severská tundra, po které se dá běžet kdekoliv cestou necestou. A udržet správný směr není také tak těžké. Díky naprosté absenci stromů je za dobrého počasí většinou daleký výhled do krajiny.
opravdová divočina – jak jsem se dozvěděl v Tromso University Museum, definice divočiny je taková, že do 5 km vzdušnou čarou všemi směry neexistuje jediná lidská stavba včetně např. silnice nebo elektrického vedení. Z celé Evropy se kromě Ruska taková území vyskytují právě pouze na severu Skandinávského poloostrova. Přímo taková místa by se musela hledat v odlehlejších částech, než je přímo okolí Tromsa. Ovšem ani zde nenarazíte v horách na „hospodu na každém kroku“, jak jsem zvyklí z našich končin. A na cestách potkáte spíše více sobů než lidí.
spektakulární výhledy – jak je uvedeno výše, krajina tundry postrádá v naprosté většině stromový porost, takže téměř neustále se před vámi otevírají úžasné výhledy na hornaté ostrovy a poloostrovy vytvářející labyrint mořských fjordů.
přírodní zdroje – téměř všude narazíte na potůčky, říčky, jezírka a veškerá voda je pitná. Najít se dají i četné plody.
ideální běžecké letní klima – teploty se zde v letních měsících pohybují při horším počasí kolem 9-12 st., při hezkém počasí mezi 13-20 stupni. Teploty odpovídající našim jarním a podzimním, neboli ideální běžecké teploty. Obvzláště osvěžující, pokud se sem přesunete z letních třicítkových veder.
nekonečné dny – nechce se vám ráno brzy vstávat, snídaně se protáhne do poledních hodin…nemusíte se obávat, že dnes už nemá cenu nikam vyrazit. V oblasti Tromsa nezapadá slunce od 18. května do 26. července a i několik dalších týdnů k tomu je světlo nebo jen mírné šero po celou noc. Takže není problém vyrazit do hor třeba až odpoledne, večer, nebo třeba o půlnoci.

Jako příklad, dvě trasy, které jsem absolvoval na začátku srpna:

1. st 5.8.2015 ostrov Kvaloya: Kvaloysletta – vrch Kjolen a zpět

Délka: 17,05 km

Nastoupáno: 886 m

Rozsáhlý a členitý ostrov Kvaloya se rozkládá západně od Tromsa, odkud na něj vede silniční most. Pobřežní obec Kvaloysletta je jakýmsi předměstím Tromsa a dostanete se tam tak městským autobusem.

V severním výběžku ostrova Kvaloya je nejvyšším vrcholem celkem mírná a tvarem plochá hora Kjolen s výškou 790 m, přičemž startovní bod autobusové zastávky je ve výšce cca 100 m, tj. na vyznačené trase na vrchol zdoláte cca 700 výškových metrů.

Pouze v nejnižších polohách okolí cesty je řídký severský les,…

…který už ve výšce kolem 250 m přechází v bezlesou tundru.

Necelá první polovina trasy vede po široké cestě.

Už také od nižších poloh vykukují první výhledy na okolní hory…

…a fjordy.

Široká cesta vede nejdříve k prvnímu menšímu jezírku,…

…za kterým následuje druhé větší jezero a v pozadí je vidět moréna – hráz třetího jezera.

Po překonání výpustě druhého jezera,…

…pokračuje už k vrcholu místy sotva znatelný singltrek. Plochý vrchol Kjolenu je již v dáli na dohled v podobě bílé tečky zde vystavěného radaru. Pozorný pozorovatel si zajisté všiml dvou sobů, chladících se na sněhovém poli.

Kouzelný sigltrek vinoucí se ke sněhovým polím.

Pohled zpět na jezera.

S přibývajícími výškovými metry řídne vegetace a otevírají se větší výhledy. Pro účastníky Tromso Skyrace, Tromsdalstinden a Hamperokken přímo naproti uprostřed obrázku.

Těsně pod vrcholem vede cesta přes několik sněhových polí. Jelikož v zimě funguje i jako cesta pro běžkaře, je vyznačena tyčovým značením.

Stáda sobů se zdržují v teplém dni hlavně na sněhových polích a netrpí příliš velkou plachostí.

A to už je samotný vrchol Kjolen s vybudovaným radarem. Charakter už je horský, sutinový.

Výhled z vrcholu na jihovýchod a jih. Dole ostrov města Tromso, v popředí s šedou plochou letiště. Za ním pohoří poloostrova pevniny, vzadu probleskují bílé vrcholky populárního pohoří Lyngen Alps. Vpravo fjord Balsfjorden.

Výhled na západ, na další výběžek členitého ostrova Kvaloya s nejvyšším vrcholem ostrova Blamann, do jehož výšky 1044 m se před pár dny škrabali skyrunneři při závodu Blamann Vertical.

Výhled severozápadním směrem na plochu Severního ledového oceánu, za jehož obzorem se rozléhá Grónsko.

Výhled na severovýchod, průliv Grotsundet, vlevo ostrov Rigvassoya.

Cestou dolů je lepší využívat co nejvíce přeběhy sněhových polí. Je to pohodlnější, rychlejší a především velká zábava.

Cestička přímo vzduchem na Tromsdalstinden.

Návrat zpět stejnou cestou, zde již dole nad předměstím Kvaloysletta.

2. čt 6.8.2015: Tromso – Tromsdalen – Floya – Bonntuva a zpět

Délka: 20,06 km

Nastoupáno: 975 m

Doba: 2 hod 48 min

Tentokrát jsem vyrazil přímo od hotelu z centra Tromsa, přes most do pobřežní části Tromsdalen, kolem moderní katedrály ke spodní stanici lanovky. U ní začíná lesní stezka, která postupně traverzem stoupá nahoru.