Severní Norsko – ráj trailového běhání

7.11.20157.11.2015 administrator žádný komentář Kjolen, Kvaloya, Norsko, Tromso

Po účasti na epickém horském závodě Tromso Skyrace jsem si prodloužil pobyt na severu o několik dalších dní. První dva dny jsem jsem kvůli totální svalové horečce strávil pouze brouzdáním v ulicích Tromsa, ale další dva dny jsem už byl schopen jít si zaklusat do okolních kopců. Bylo by více něž troufalé, se z této krátké zkušenosti považovat za znalce severu. Ale i tato nedlouhá doba stačila, abych si dokázal severní Norsko zamilovat, jakožto ideální místo Evropy pro letní trailové a horské běhání. A jaká jsou tedy specifika běhání v arktické oblasti?

rozmanitost horských terénů – organizátoři Tromso Skyrace vytvořili trasu, která by se dala označit různě, ale rozhodně ne jako běhavá. Ovšem místní kraj nabízí rozsáhlé plochy mírnějších horských terénů s převýšením 500-800 m a příjemnějším sklonem a povrchem. Na druhu stranu, pokud vás oslovuje pohyb v náročném horském terénu s velkými převýšeními, je zde také spouta možností.
cesty? k čemu? – s cestami v terénu je to úplně něco jiného než u nás. „Skutečné cesty“ jsou poměrně řídké a vyskytují se hlavně poblíž hlavních sídel. Dále v horách znamená pojem cesta, že už tam někdo někdy asi šel. Někdy vidíte znatelně vyšlapanou úzkou cestičku, někdy se na nějaký úsek úplně ztrácí. Pokud víte směr, kterým chcete směřovat, je to úplně jedno. Nízké lesíky většinou z pokřivených bříz se vyskytují jenom v nejnižších výškách tak do 200-300 m, nad nimi následuje severská tundra, po které se dá běžet kdekoliv cestou necestou. A udržet správný směr není také tak těžké. Díky naprosté absenci stromů je za dobrého počasí většinou daleký výhled do krajiny.
opravdová divočina – jak jsem se dozvěděl v Tromso University Museum, definice divočiny je taková, že do 5 km vzdušnou čarou všemi směry neexistuje jediná lidská stavba včetně např. silnice nebo elektrického vedení. Z celé Evropy se kromě Ruska taková území vyskytují právě pouze na severu Skandinávského poloostrova. Přímo taková místa by se musela hledat v odlehlejších částech, než je přímo okolí Tromsa. Ovšem ani zde nenarazíte v horách na „hospodu na každém kroku“, jak jsem zvyklí z našich končin. A na cestách potkáte spíše více sobů než lidí.
spektakulární výhledy – jak je uvedeno výše, krajina tundry postrádá v naprosté většině stromový porost, takže téměř neustále se před vámi otevírají úžasné výhledy na hornaté ostrovy a poloostrovy vytvářející labyrint mořských fjordů.
přírodní zdroje – téměř všude narazíte na potůčky, říčky, jezírka a veškerá voda je pitná. Najít se dají i četné plody.
ideální běžecké letní klima – teploty se zde v letních měsících pohybují při horším počasí kolem 9-12 st., při hezkém počasí mezi 13-20 stupni. Teploty odpovídající našim jarním a podzimním, neboli ideální běžecké teploty. Obvzláště osvěžující, pokud se sem přesunete z letních třicítkových veder.
nekonečné dny – nechce se vám ráno brzy vstávat, snídaně se protáhne do poledních hodin…nemusíte se obávat, že dnes už nemá cenu nikam vyrazit. V oblasti Tromsa nezapadá slunce od 18. května do 26. července a i několik dalších týdnů k tomu je světlo nebo jen mírné šero po celou noc. Takže není problém vyrazit do hor třeba až odpoledne, večer, nebo třeba o půlnoci.